Krásný den, moji milí! Chtěla jsem vám původně sepsat postřehy ze Sicílie, kde jsem strávila pár dní u své dlouholeté kamarádky, která si tam (netuším proč) v jedné zapadlé horské vesničce pořídila domeček. Ale po dokončení článku jsem zjistila, že všechny zmíněné věci se netýkají Sicílie, ale života vůbec. Jen jsem si je dál od domova (a od signálu) nějak víc uvědomila.

Takže vám dnes prozradím, čím mě dostalo osmileté dítě, jak vypadal střet on-line a off-line světa a co jsem si ze Sicílie odvezla. Jo a úplně nakonec vám ukážu, co jsem na Sicílii přivezla a do poslední kapky spotřebovala… a hned po návratu domů přiobjednala, protože s tím chci strávit zbytek léta ;-).

...

Dobré ráno (nebo kdykoli budete tenhle článek číst) vám všem, moji milí! Možná jste to zaregistrovali (ale možná taky ne, v záplavě všech blog postů, co se na vás valí každý den, stejně jako na mě), ale já měla normální prachsprostou tvůrčí krizi. Což je v případě, že máte jakoukoli alespoň trochu kreativní práci, dost průšvih.

Nedokázala jsem vymyslet nic pořádného, a když už se to přece jen povedlo, tak mi to nebylo dost dobré, aby se to dalo zveřejnit. Byla jsem přesvědčená, že všechno, co za to stojí, už bylo vymyšleno, řečeno, napsáno nebo nafoceno. Možná to bylo tím, že jsme měly všechny v práci tak dlouhé volno. Přece jen se do toho rozjetého kolotoče blbě naskakuje a když jste v zápřahu v podstatě...

Krásný den vám všem! Tenhle článek měl být původně ryze valentýnský, plný dojemných vyznání a lásky k druhým. Jenže mi pořád píšete, jak se těšíte na “článek o chlapech” (což popravdě moc nevím, co si pod tím vlastně představujete), takže jsem se rozhodla, že vám napíšu o lásce z trochu jiného pohledu. A konečně vám taky vysvětlím, proč už neexistuje pan K.

Za svůj letitý život jsem zjistila jednu zásadní věc: čím větší mindráky máte, tím větší hajzlíky přitahujete. Platí tu 100% přímá úměra. Proto je tak zatraceně důležité mít rád především sama sebe. Vážit si sabe samých, chválit se, být...

Krásné ráno, moji milovaní! Dneska vám chci ukázat, jak jednoduše upgradovat váš byt, aniž byste museli hýbat s nábytkem, něco montovat, nebo předtím vyloupit banku. Při mé současné frekvenci stěhování 3x během jednoho roku mám zkušeností na rozdávání. Náš byt není ani po měsíci pořád hotový. Vymyslela jsem si třeba galerii obrazů na stěnu a co myslíte, všechny obrazy pořád stojí na zemi opřené o zeď. Hlavně, že jsme v Ikea zakoupili laserový zaměřovač s vodováhou . Proto vám kompletní home tour udělám až později. Teď tedy jen pár tipů, jak pozměnit to, co už máte doma a už je to pro vás krapítek okoukané. Říkám tomu “malé prkotiny s velkým...

Moji drazí milovaní čtenáři! Konec roku se blíží rychleji, než jsem čekala a tak je správný čas na malé bilancování. Tenhle rok byl ve spoustě směrech zlomový (v tom nejlepším slova smyslu), proto jsem se rozhodla, že vám napíšu všechny ty pozitivní změny, které jsem udělala a opravdu mi změnily život. Ať už pracovně nebo soukromě. Třeba tím inspiruju někoho z vás, což popravdě je pro mě vždycky obrovská čest! A budu se snažit být stručná, protože mi tuhle napsala jedna z vás, že má ráda moje články, protože jsou stručné a jasné . Tak jen doufám, že to nezestručním tak, že místo článku budete číst telegram.

1. ZAČALA JSEM SI ČISTIT MYSL
Vždycky jsem byla pragmatická holka, která nad nějakou meditací a...

Vážení a milí moji! Ta měkká i v oslovení jsou proto, že podle statistik mám skoro 30% mužských čtenářů. Jak na to kdo přišel, nemám ponětí a zdá se mi to trochu přehnané. Zas tolik chlapů mi životem neprošlo :-). Podle absence pondělního článku to sice vypadá, že jsem si dala blogovací pauzu, ale během těch 3 dnů “volna” jsem pořád pracovala. Stihla jsem pro vás nafotit věci na dalších 14 dní, zrenovovat kuchyňskou linku (no, renovace je možná příliš přehnané slovo, prostě jsem vzala plechovku s barvou a natírala tak zuřivě, že mi z těch výparů bylo šoufl celý včerejšek), taky jet na výlet a dodělat nové “školní” webovky. Volno jak má být. Já už se vlastně ani nedivím Kevinovi, že...

Krásný den, moji drazí! Původně jsem vám chtěla opět napsat nějaká stylingová moudra a nahrát fotky outfitu. Ale díky jedné zprávě, kterou jsem dostala na instagramu (píšu o ní o kousek dál), jsem se rozhodla, že se vám pokusím udělat krásný a pozitivní začátek týdne. A tajně doufám, že nejen začátek, ale i celý zbytek týdne… celý měsíc… celý život!

Jestli jste četli můj článek o 4 POZITIVNÍCH ZMĚNÁCH, které jsem letos udělala, tak víte, že “přeprogramování” v hlavě není vůbec snadná záležitost. Ale když to neuděláte vy, nikdo jiný to za vás neudělá. A jestli chcete zbytek života prožít nejlíp, jak to jen jde, prostě to udělat MUSÍTE.

Jestli...

Ti z vás, se kterými už se “znám” delší dobu, vědí, jak moc nemůžu vystát zimu (ano, už teď je pro mě zima a nikdo mi to nevymluví) a jak moc potřebuju k životu sluníčko. Takže dlouhé zimní večery, ať to zní sebevíc romanticky, mi vůbec na náladě nepřidávají. Zásadní problém, který s tímhle obdobím mám, je, že moje produktivita, plány a cíle odchází stejně rychle, jako sluneční paprsky. V létě jsem byla plná vitality a teď si připadám jako medvěd, který se připravuje zazimovat. Proto jsem letos přišla s plánem, jak z té věčné tmy vytěžit pro sebe co nejvíc. Jestli patříte do stejné “letní” kategorie, tenhle článek by vám mohl pomoct dožít se jara ve zdraví...

Krásný první den vám všem, moji drazí! Jestli jste na tom aspoň trochu podobně (a to jste, o tom jsme se všichni přesvědčili v posledím loňském týdnu, nemám pravdu?), tak hysterii s názvem “novoroční předsevzetí” berete s velkou rezervou. Je tu totiž zásadní problém – když něco nejste ochotni udělat/změnit, tak vám datum 1.1. jakéhokoli roku je prd platné.

U mě konkrétně ale pár věcí uzrávalo už hodně dlouho, některé z nich jsem začala praktikovat už dávno před koncem roku, takže beru tenhle další nový začátek jako dobrý důvod ne k předsevzetí, ale k PLÁNOVÁNÍ. A tohle jsou moje hlavní cíle, kterých chci dosáhnout (nebo už se mi to dokonce povedlo) a doufám, že by třeba někomu z vás...

Krásný den, moji drazí! Těch pár posledních dní bylo vážně jak na houpačce. I když jsem se snažila zachovat si pozitivní přístup, byla jsem tak vyčerpaná, že mě nakonec dostala vlastně úplná ptákovina a já se rozložila na prvočástice. Ne nadarmo se říká, že k tomu, aby pohár přetekl, stačí jediná kapka. Takže jsem například křičela do telefonu na slečnu, která za tu blbost, co jsem řešila, vlastně až tak nemohla a úplně mě vyděsilo, co ze mě lítalo. Čímž vám dopředu říkám, nepokoušejte se mě rozzlobit, protože to se pak dějí věci :-). Co jsem ale vypozorovala, že na stresové situace reaguje moje tělo pokaždé stejně – začnu se klepat jako ratlík. Někdo se začne potit, někomu se udělají fleky na obličeji, někomu se zajíká...