Protože jsem se žárlivým chlapem nikdy neměla co do činění, vůbec jsem nerozpoznala, jak vážná nemoc to je. Když mi první žárlivé scénky dokázal udělat po telefonu ještě před tím, než jsme se vůbec poprvé viděli naživo, přišlo mi to vlastně roztomilé. Pak jsme se konečně viděli a scénky se zdvojnásobily. Najednou to bylo roztomilé míň a míň. Po půl roce už mi to začalo vyloženě lézt na nervy. Za rok už mi to bylo jedno… a to byla konečná. Rok a půl mi trvalo, než jsem si přiznala, že chyba OPRAVDU NENÍ na mojí straně, že patologická žárlivost je fakt nemoc, ze které mu nepomůže ani to, když budu 24/7 přivázaná v ložnici k topení.
Takhle v jednom odstavci to zní, jako by to byla brnkačka. Ale věřte mi, že z většiny času, který jsme spolu trávili, jsem buď brečela, nebo se snažila vysvětlovat, nebo dokazovat, že se něco nestalo (což se fakt dokazuje blbě 🙂 ). Zvládnul mě tak rozložit, že jsem pochybovala o sobě samé, o tom, jestli nakonec opravdu není chyba ve mě. Dokonce mi pak nepřišlo vůbec divné, když jsem zjistila, že mi napíchnul telefon a nechal mě hlídat, jestli skutečně těch 12 hodin sedím v kanceláři a kdo tam za mnou chodí.
Takhle v jednom odstavci to zní, jako by to byla brnkačka. Ale věřte mi, že z většiny času, který jsme spolu trávili, jsem buď brečela, nebo se snažila vysvětlovat, nebo dokazovat, že se něco nestalo (což se fakt dokazuje blbě 🙂 ). Zvládnul mě tak rozložit, že jsem pochybovala o sobě samé, o tom, jestli nakonec opravdu není chyba ve mě. Dokonce mi pak nepřišlo vůbec divné, když jsem zjistila, že mi napíchnul telefon a nechal mě hlídat, jestli skutečně těch 12 hodin sedím v kanceláři a kdo tam za mnou chodí.
A pak jeden den ráno jsem se na sebe podívala do zrcadla a nevěřila vlastním očím. Najednou jsem úplně čistě viděla, že tohle nejsem já, kterou jsem chtěla vždycky být. Že si zkrátka nevážím sama sebe. A okamžitě jsem se rozhodla a začala jednat. Hned ten den jsme se rozešli, já přežila ještě další 3 týdny teroru, než opravdu opustil byt i republiku. Jsem si jistá, že tohle není jen můj příběh, že podobné variace vztahů měla spousta z vás. Takže vám určitě nemusím popisovat, jak opojný pocit je, když se zase můžete volně nadechnout. Když si opět můžete vážit sebe samé. Když se zbavíte toxického vztahu, který vás už dávno nečiní šťastnou, ale setrváváte v něm z úplně špatných důvodů (zvyk, neschopnost být sama…).