MŮJ RŮŽOVÝ ŽIVOT

Prožít zimu bez kožichu je stejné, jako léto bez plavek. Jde to, ale blbě. Ovšem v porovnání počtu mých plavek vs. počet mých kožichů vyhrávají chlupatiny na celé čáře. Mluvím samozřejmě o umělých. Z pravé kožešiny mám doma dva – jeden po babičce a jeden ze sekáče a už z nostalgie je prostě nevyhodím. Každý nový přírůstek už je faux fur. Takže kdybych vám měla poradit koupit si na zimu jen jeden kabát, byl by to kožich. I přesto, že jsou teď trendy “tedy bear coats” nebo oversized baloňáky, stejně bych vám doporučila kožich. Ze dvou důvodů:
Nikdy nevyjde z módy.
Vždycky povýší každý outfit o jeden stupínek víc k ženskosti. I když k němu budete mít roztrhané boyfriend džíny a tenisky. Pořád budete víc za holčičku, než v “planďáku” 🙂

A když jsem ke kožíšku narazila ještě klobouk ve stejném odstínu, nemohla jsem se divit, že můj kamarád Honzík, kterého jsem náhodou ten den potkala, prohlásil: “Joan Collinsová znovu mezi námi” :-D. Asi jsem si přece jen měla koupit ten hnědý z háemka. Ale co, zas by nebyla veselá historka. Navíc jsem se díky téhle barvě naučila, jak se anglicky řekne cukrová vata (candyfloss), viď Kevčo :-).

Umělé kožešiny mají navíc obrovskou výhodu – můžete je vrznout do pračky a jsou jako nové. Což se nedalo říct o mém pokusu vyprat pravý kožich, který když jsem vyndala z pračky, doslova a do písmene jsem ho postavila do kouta, kde sveřepě stál další 2 týdny bez jediného hnutí. Pak jsem ho musela přerazit vejpůj a vyhodit. Budiž mi omluvou, že mi bylo dvacet a byla jsem strašné střevo.

Jinak nám včera skončil další velký kurz stylingu a loučení bylo zase tak emocionální. Když naposledy objímám ty svoje studentky, připadám si, jako když rodičům odjíždí děti na vysokou do jiného města. Což mi připomíná, že tenhle týden mě čekají rovnou 3 setkání s bývalými absolventkami. Sice mi tímhle stylem hrozí infarkt z předávkování kofeinem, ale když já je vždycky tak ráda znovu vidím. Vlastně to jsou moje děti, protože už se mi několikrát stalo, že při pohledu na ně vidím sama sebe v jejich věku. A pokaždé si říkám, že to snad budou mít jednodušší, než jsem to měla já. No úplný rodič! 🙂

Kromě kafíčkování s absolventkami kurzu budu samozřejmě makat jako šroubek. Ale na co se těším nejvíc, je středeční návštěva kadeřnického salonu Fellini. Budeme stříhat, fotit, radit a bude z toho skvělý článek, protože majitel František je génius (to už jsem vám psala) a má tak jednoduché ale dokonalé tipy, že si je zasloužíte slyšet/číst taky.

A kromě zušlechťovacích tipů z kosmetiky, mám pro vás rozepsaný článek o zušlechťování partnerských vztahů. Protože dbát o vnější schránku je fajn, ale když ta vnitřní pokulhává, jsou veškeré oblečky, účesy a líčení úplně na prd. Ano, hádáte správně, objevila jsem novou knihu, která mi pravděpodobně zachránila vztah. Slibuju, že se máte na co těšit.

Abych nezapomněla, tyhle fotky výjimečně nedělal Kevin, ale naše Anička. Ale už se z toho stal takový hezký zvyk, že poslední fotka v outfit postech je vždycky “divnofotka”. Tahle konkrétní vznikla přesně ve chvíli, kdy se mi Anička pokoušela udělovat profesionální rady ohledně modelkovského postoje a prostě prohlásila: “Natoč se trochu, vypadáš jako krabice.” 😀 Mám zkrátka nejlepší spolupracovníky na světě a vážím si jich i proto, že mi řeknou pravdu. A můžu jen doufat, že si oni váží mě třeba i proto, že mě to neurazí, ale takhle rozesměje.

Tak ať máte krásný týden vy, vaši spolupracovníci i všechny krabice.
Xo vaše
Joan Collins 😀
Faux Fur Coat – ZARA

T-shirt – VANGRAAF

Leather Trousers – H&M

Boots – ZARA

Hat – TONAK

Bag – GUCCI

Watch – DANIEL WELLINGTON

(* nezapomeňte, že můžete ještě pořád vesele zneužívat 15% slevy na všechny jejich hodinky, když zadáte kód SCHOOLOFSTYLE)