NIKDY NEZAPOMEŇTE NA ČAS JEN PRO SEBE

NIKDY NEZAPOMEŇTE NA ČAS JEN PRO SEBE

V sobotu je mezinárodní den plyšových medvídků, tak se tenhle postelový post docela hodí. Ačkoli, když tak vzpomínám, tak jsem plyšového mědvěda měla za celý život jen jednoho (růžového), kterého mi koupil tatínek, protože ho měla Ája z Maxipsa Fíka. Ale to jsem trochu odbočila, o tomhle jsem vůbec psát nechtěla 🙂 .

Dnes jsem vám chtěla totiž vysvětlit, jak moc důležité je mít “svůj čas”. Já vím, já vím, zní to jako tisíckrát omílané klišé. Jenže jak jsem se ponořila do těch už zmiňovaných chytrých knih, dostal ten můj “me time” úplně jiný rozměr (a hlavně funkci). Dřív jsem se – zcela mylně – domnívala, že svůj volný čas musím nutně strávit spánkem, nebo aspoň povalováním se v peřinách. Možná to trochu pomohlo mému fyzickému já, ale tomu psychickému teda ani trochu. Znáte to, pak se dostaví výčitky, že jste nic pořádného neudělali, že jste to zase prochrápali, že toho zase spoustu nestihnete…

Od dob knížky Zázračné ráno mám “me time” každé ráno (včetně víkendů). Není to vždycky doporučovaná hodina. Někdy se mi povede jen pár minut, ale i to je lepší, než nic. A tu dobu strávím spoustou věcí, které prospívají nejen tělu, ale především duši.

Těch věcí je dohromady 6. Každé věnuju určitou dobu a už po týdnu praktikování si to všechno tak pěkně sedlo, že už si ani nemusím nastavovat na mobilu odpočítávání, abych to všechno stihla.

1. MEDITACE

Řeknu vám, než se tohle člověk naučí, to je nářez. Protože základem správné meditace je “vypnout hlavu”, nenechat myšlenky, aby vám lítaly sem a tam. No schválně, zkuste si to! Za 30 sekund vám do hlavy vletí i to, co byste vůbec nečekali! Jak píše i autor té knihy, i když se sebevíc snažil, myšlenky mu prolétavaly hlavou jako pingpongové míčky. Proto meditací začínám. Mozek mi po probuzení totiž ještě úplně nefunguje, takže už si celkem dobře dokážu navodit v hlavě pocit “úplné a prázdné tmy”. A pak už meditujete, jak je vám libo. Já nejsem žádný jogín, takže moje meditace spočívá hlavně v tom, že děkuju. Za to, že žiju, že funguju, za rodiče, za přátele, za příležitosti, za přítomnost i budoucnost. Zní to blbě, já vím, ale je to hrozně pěkný pocit.

2. VIZUALIZACE

Moje nejoblíbenější činnost! To mám zmáklé dokonale díky knížce, kterou mi doporučila jedna absolventka kurzu stylingu. Jmenuje se Jak si správně přát a už jsem o ní psala taky mockrát. Pomohla mi 2x (!) k nádhernému bytu a ke spoustě pracovních příležitostí, které jsem si přála. Je to v podstatě snění s otevřenýma očima a to mi šlo skvěle už odmalička. Zvlášť proto, že jsem jedináček. Vždycky jsem žila ještě jeden paralelní život se spoustou sourozenců 🙂 .

3. ČTENÍ

Ne, že si ráno sednu a začnu číst nového Jo Nesbo 🙂 . Dvacet minut věnuju čtení jakékoli knížky, která je o rozvoji osobnosti. Teď jsem se absolutně zamilovala do Hillovy knížky Myšlením k bohatství. Není to jen popis “musíte tohle, nesmíte tohle”, ale je tam tolik úžasných příběhů ze života. Já třeba neměla ponětí, jaký byl mladý Chrysler pošuk, ani jak a proč vymysleli pojízdný nákupní košík.

4. PSANÍ

Chvíli píšu. Necvakám do kompu, ale fakt si vezmu nový notýsek (s příhodným názvem Memory) a sepisuju. Asi by to měla být forma deníku s nějakou strukturou. Ale tam jsem se teda ještě nedopracovala. Píšu, co chci. Takže někdy je to seznam, co se mi povedlo (popřípadě delší seznam, co se nepovedlo 🙂 ), někdy jen zaznamenávám myšlenky, někdy si píšu nápady, kterou souvisí s prací, jednou jsem psala dopis Kevinovi… Prostě cokoli. Hodně to vyčistí hlavu a utřídí myšlenky.

5. CVIČENÍ

Ano, přátelé, 20 minut fyzické aktivity je ta nejhorší část mého ranního rituálu. Ale prý se to dělat musí, aby se rozproudila v těle krev a okysličil se mozek. Já se prvních 10 minut snažím balancovat jako šašek nebo se válím na zemi jako beruška, kterou někdo převrátil na krovky (v originále to má být pilates cvičení) a jsem zpocená až na… A dalších 10 minut se snažím popadnout dech. Krev to rozhodně rozproudí. S tím mozkem si pořád ještě nejsem úplně jistá.

6. AFIRMACE

Ty si schválně nechávám až na konec, do sprchy po cvičení. Právě v koupelně, když teče voda, si můžu nerušeně přeříkávat všechny svoje “zaklínadla” a nikdo si nebude ťukat na čelo, že jsem se pomátla.

Zní to celé možná trochu složitě, taky jsem si na začátek musela udělat rozpis, abych v tom nezabloudila. Ale za pár dní si to sedlo jak pr*** na hrnec a rozdíl jsem poznala okamžitě. Takže jestli chcete, pusťte se do toho taky. I když jste nevěřící Tomášové, rozhodně vám to nemůže ublížit.

Jestli tohle z vás, mých laskavých čtenářů, už někdo dělá, podělte se se mnou. A jestli ne, zkuste to. Protože i když tenhle “me time” znamená o hodinu kratší spánek, přinese vám spoustu hodin kvalitního života. Zatím se mějte krásně a já se jdu zase chvíli zkusit válet jako beruška a předstírat, že cvičím pilates.

Xo, Vaše

podpis_ja-1

Jsem Alenka

Miluju sílu stylingu a pozitivního myšlení. A podle fotek můžete poznat, co dělám pořád dokola: čtu, píšu, fotím a usmívám se, kudy chodím.

JAKÝ TYP OSOBNOSTI JSTE?

Jací jste, co je vaše silná stránka a pro jakou práci jste se narodili? Dejte mi 3 minuty vašeho času a dozvíte se to!

ZBOŽŇUJi KVÍZY, JDU NA TO!

A Few of My Favorite Things

1 comment

  1. Ahoj Alenko,
    snad tohle familiérní oslovení nevadí. 🙂 Ale jsem ráda, že jsem objevila Tvoje stránky, protože si mě k mnohému inspirovala. I tímto článkem, protože to bylo celý život něco na co jsem zapomínala a je pro mne velmi inspirující. Většinu života jsem spíše žila pro druhé a zapomínala sama na sebe, takže díky. Bára

Leave a comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *